De Schengenský prostor je v oblasti Evropa ve kterém 27 zemí zrušilo své vnitřní hranice, aby umožnilo volný pohyb osob a zboží. Tento koncept, který se stal symbolem evropského sjednocení, se od svého vzniku v roce 1985 značně rozvinul. V tomto článku se blíže podíváme na historii, původ, současnost a budoucnost schengenského prostoru.
Z 27 země schengenského prostoru které jsou součástí schengenského prostoru jsou: Belgie, Nederland, Lucembursko, Německo, Francie, Španělsko, Portugalsko, Itálie, Rakousko, Řecko, Dánsko, Švédsko, Finsko, Estonsko, Lotyšsko, Litva, Polsko, Česká republika, Slovensko, Slovinsko, Maďarsko, Malta, Island, Norsko, Švýcarsko, Lichtenštejnsko a Chorvatsko .
Účel a výhody Schengenu
Každý den překročí vnitřní hranici EU miliony lidí. Volný pohyb nabízí různá práva různým skupinám lidí, od turistů po rodiny.
Všichni občané EU mohou s platným cestovní pas nebo průkaz totožnosti k pobytu v jiné zemi EU jako turista po dobu maximálně tří měsíců. Kromě toho mají právo žít za prací v jiné zemi EU a požívat stejného zacházení jako občané této země.
Podnikatelé těží ze svobody usazování, která jim usnadňuje zakládání a rozšiřování podnikání v jiných zemích EU. Studenti mají právo studovat v kterékoli zemi EU, což jim umožňuje přístup k široké škále vzdělávacích institucí a studijních příležitostí.
Uzavření vnitřních hranic EU by znamenalo značné náklady a ztížilo by přeshraniční dojíždění 1,7 milionu lidí. Udržování otevřených vnitřních hranic je proto velmi důležité pro podporu každodenního života a hospodářské spolupráce v EU.
Historie a vznik schengenského prostoru
Schengenská zóna je pojmenována po lucemburské vesnici Schengen, kde Schengenskou dohodu podepsalo 14. června 1985 pět z tehdejších deseti členských států Evropského hospodářského společenství (EHS): Belgie, Německo, Francie, Lucembursko a Nizozemsko. Dohoda, která vstoupila v platnost 26. března 1995, měla za cíl zrušit vnitřní hranice mezi signatářskými zeměmi a vytvořit společnou politiku vnějších hranic. To by podpořilo volný pohyb osob a zboží a přispělo k hospodářskému růstu a integraci.
Od svého vzniku se Schengenský prostor neustále rozšiřoval o nové členy z obou zemí Evropské unie (EU) a dále. V roce 1997 byla Schengenská dohoda začleněna do práva EU Amsterodamskou smlouvou. Počet zúčastněných zemí neustále rostl a dnes tato oblast zahrnuje 27 zemí, včetně některých zemí mimo EU, jako je Norsko, Island, Švýcarsko a Lichtenštejnsko.
Současnost, dárek
Schengenská zóna to má cestování v rámci Evropy významně usnadnil a přispěl k hospodářskému růstu a spolupráci. Odstranění hraničních kontrol podnítilo pohyb osob, zboží a služeb a podpořilo cestovní ruch. Schengenská politika navíc vedla k užší spolupráci v oblasti policie, spravedlnosti a přistěhovalectví.
Schengenský prostor však také čelil výzvám, jako byla migrační krize v roce 2015 a její důsledky. Některé země dočasně znovu zavedly hraniční kontroly, aby zvládly příliv uprchlíků a migrantů. Pandemie Covid-19 navíc vedla k dočasným omezením volného pohybu v rámci schengenského prostoru, přičemž mnoho zemí uzavřelo své hranice, aby omezilo šíření viru.
Budoucnost schengenského prostoru
Budoucnost schengenského prostoru bude do značné míry záviset na tom, jak se zúčastněné země vypořádají s problémy migrace, bezpečnosti a spolupráce. Zde jsou některé klíčové aspekty, které by mohly utvářet budoucnost schengenského prostoru:
- Migrační politika: Nalezení vyváženého a udržitelného řešení problémů migrace a azylu zůstává prioritou pro země Schengenu. EU reviduje svůj migrační a azylový systém, aby zajistila, že je účinný a spravedlivý pro všechny zúčastněné strany. Lepší spolupráce a rozdělení odpovědností mezi zeměmi Schengenu může snížit tlak na vnější hranice a přispět ke stabilnější migrační politice.
- Bezpečnost a správa hranic: Rostoucí hrozba terorismu a organizovaného zločinu vyžaduje užší spolupráci mezi zeměmi Schengenu v oblasti bezpečnosti a správy hranic. Zlepšení výměny informací, posílení spolupráce mezi policií a justicí a modernizace systémů hraniční kontroly jsou některá z opatření, která mohou pomoci zajistit bezpečnost v schengenském prostoru.
- Rozšíření schengenského prostoru: Ačkoli schengenská zóna v současnosti zahrnuje 27 zemí, stále existuje několik členských států EU, které na vstup čekají, jako je Bulharsko a Rumunsko. Začlenění těchto zemí do schengenského prostoru by dále podpořilo evropskou integraci a rozšířilo volný pohyb osob a zboží.
- Technologická inovace: V digitálním věku bude schengenský prostor muset využít příležitostí, které nabízí technologie, aby bylo řízení hranic efektivnější a bezpečnější. Využití pokročilých technologií, jako je biometrická identifikace a inteligentní hraniční systémy, může pomoci vyvážit potřebu bezpečnosti a zajistit volný pohyb osob.
Za účelem odhalení zločinců, teroristů nebo kohokoli jiného, kdo představuje riziko, jsou cestující, kteří běžně nepoužívají vízum, před vstupem do EU kontrolováni. To se provádí pomocí něj Evropský systém cestovních informací a povolení (Etias). Tyto kontroly by mohly začít již v roce 2023.
Poslanci navíc schválili plány poskytnout Evropské agentuře pro pohraniční a pobřežní stráž do roku 2027 stálý sbor 10.000 XNUMX příslušníků pohraniční stráže, aby se zvýšila bezpečnost Evropy.
Závěr
Schengenský prostor měl v průběhu let velký vliv na evropskou spolupráci a integraci. I když přetrvávají problémy, jako je migrace, bezpečnost a zajištění spolupráce mezi zúčastněnými zeměmi, schengenský prostor se bude pravděpodobně nadále vyvíjet a přizpůsobovat se měnícím se okolnostem. Řešení těchto výzev umožní schengenskému prostoru udržet a posílit svou roli symbolu evropského sjednocení a pokroku.
Související příspěvky:
