EU je politickou a hospodářskou unií 27 evropských zemí, které spolupracují v oblastech jako obchod, hospodářství a spravedlnost. Schengenský prostor je samostatnou částí EU, kde byly zrušeny kontroly na vnitřních hranicích mezi zúčastněnými zeměmi, což znamená, že cestující mohou v rámci zóny cestovat bez pasové kontroly.
Ne všechny země EU jsou součástí Schengenský prostora některé země, které nejsou součástí EU, se účastní schengenského prostoru.
Aby to bylo transparentnější, v tomto článku se také podíváme na historii a původ EU a EU schengenského prostoru.
Historie a vznik EU
Evropská unie (EU) se zrodila z procesu politické a ekonomické integrace, který začal po druhé světové válce. Jedním z hlavních cílů bylo ukončit války mezi evropskými zeměmi a najít způsob, jak spolupracovat a řešit konflikty bez násilí a hrozeb.
V roce 1951 bylo založeno Evropské společenství uhlí a oceli (zkráceně ESUO). Jednalo se o evropskou organizaci, která měla podřídit produkci uhlí a oceli společnému Vysokému úřadu. ESUO tehdy založily Francie, Německo, Belgie, Nizozemsko, Itálie a Lucembursko. To byl první krok k politické a hospodářské unii mezi evropskými zeměmi. V roce 1957 bylo stejnými zeměmi založeno Evropské hospodářské společenství (EHS) s cílem posílit hospodářskou integraci. EHS vytvořilo společný trh a usilovalo o měnovou unii.
V roce 1993 byla podepsána Maastrichtská smlouva, která vedla ke vzniku Evropské unie (EU) a zavedení eura jako společné měny. EU se od té doby rozšířila o nové země a rozsah spolupráce mezi členskými státy se rozšířil do mnoha dalších oblastí, jako jsou vnitřní věci, zahraniční věci, obrana a spravedlnost.
Historie a původ schengenského prostoru
Schengenský prostor byl vytvořen, když se v roce 1985 připojilo pět zemí Schengenská dohoda podepsalo rozhodnutí o postupném zrušení kontrol na společných hranicích. Po dohodě byla v roce 1990 uzavřena Schengenská prováděcí úmluva, která stanovila definitivní zrušení kontrol na vnitřních hranicích a řadu doprovodných opatření. Byly zpřísněny kontroly na vnějších hranicích, postupy pro vydávání jednotných víz Schengenský informační systém (SIS), zintenzívnila se policejní spolupráce na vnitřních hranicích a zlepšil se přístup k obchodu s drogami.
V následujících letech se k úmluvě připojovalo stále více zemí EU a v roce 1997 byla úmluva zavedena jako formální součást práva EU. Schengenskou zónu dnes tvoří 27 zemí, z nichž většina je členy EU, i když součástí schengenského prostoru jsou i některé země mimo EU.
Účel Schengenské smlouvy
Cílem Schengenské smlouvy je zrušit vnitřní hraniční a pasové kontroly mezi zúčastněnými zeměmi a zvýšit tak svobodu cestování v rámci schengenského prostoru. To znamená, že cestující v rámci zóny bez pasová kontrola může cestovat. Smlouva si také klade za cíl posílit spolupráci mezi zúčastněnými zeměmi v oblastech, jako je spravedlnost a vnitřní věci, s cílem lépe udržovat bezpečnost a bojovat proti kriminalitě v zóně.
Proč se některé země EU neúčastní schengenského prostoru?
Důvodů, proč některé země EU nejsou součástí schengenského prostoru, je několik. Jedním z hlavních důvodů je, že některé země si chtějí zachovat vlastní vnitřní bezpečnostní a imigrační politiku a nechtějí z ní dělat kompromisy s ostatními zeměmi EU. Některé země si jsou vědomy nebezpečí zločinu a nezákonnosti a rozhodly se zachovat své hraniční kontroly, aby ochránily svou vlastní vnitřní bezpečnost.
Ostatní země nejsou členy schengenského prostoru, protože zatím technicky nesplňují požadavky na účast, jako je přizpůsobení infrastruktury novým pravidlům nebo přizpůsobení své domácí legislativy. Existují i země, které nejsou členy EU, ale jsou členy schengenského prostoru, jako je Norsko, Island, Švýcarsko a Lichtenštejnsko. Připojili se ke smlouvě o svobodě cestování a spolupráci se zeměmi EU v oblastech, jako je spravedlnost a vnitřní věci.
Kdy mohou země vstoupit do schengenského prostoru?
Pro vstup do schengenského prostoru musí země Schengenu prokázat, že jsou schopny:
- střežit vnější hranice schengenského prostoru jménem ostatních schengenských zemí a uniformu krátkodobé vízum dodat (Schengenské vízum);
- efektivně spolupracovat s ostatními země schengenského prostoru zachovat vysokou úroveň bezpečnosti, jakmile budou zrušeny kontroly na vnitřních hranicích;
- uplatňovat schengenská pravidla upravující pozemní, námořní a vzdušné hraniční kontroly, udělování víz, policejní spolupráci a ochranu osobních údajů;
- připojit a používat Schengenský informační systém (SIS) a Vízový informační systém (VIS).
Schengenské země jsou pravidelně vyhodnoceny, aby se zjistilo, zda správně uplatňují schengenská pravidla.
Které země jsou zeměmi Schengenu?
Do schengenského prostoru spadá 27 evropských zemí. Jde o takzvané země Schengenu. Jako obyvatelé Evropské unie (EU) můžete v rámci těchto zemí volně cestovat. Osoby jsou kontrolovány na vnějších hranicích schengenského prostoru.
Jedná se o země Schengenu:
- Belgie;
- Dánsko;
- Německo;
- Estonsko;
- Finsko;
- Francie;
- Řecko;
- Maďarsko;
- Itálie;
- Chorvatsko (člen od 1. ledna 2023);
- Lotyšsko;
- Lichtenštejnsko;
- Litva;
- Lucembursko;
- Slad;
- Nizozemí;
- Norsko;
- Rakousko;
- Polsko;
- Portugalsko;
- Slovinsko;
- Slovensko;
- Španělsko;
- Česká republika;
- Island;
- Švédsko;
- Švýcarsko.
Které země EU nejsou zeměmi Schengenu
Tyto země EU nejsou součástí schengenského prostoru:
- Bulharsko;
- Kypr;
- Irsko;
- Rumunsko.
Které země mimo EU jsou zeměmi Schengenu
Tyto země nejsou součástí EU, ale jsou součástí schengenského prostoru:
- Lichtenštejnsko;
- Norsko;
- Island;
- Švýcarsko.
Budoucnost EU
Budoucnost EU je nejistá a závisí na řadě faktorů. EU čelí několika výzvám, jako je migrační krize, rostoucí hrozba terorismu, dopady Brexitu, ekonomická nerovnost mezi členskými státy, budoucnost eurozóny a rostoucí euroskeptická hnutí v některých členských státech.
Roste také volání po další integraci v rámci EU, jako je vytvoření společné azylové a migrační politiky, společné obranné unie a koordinovanější zahraniční a bezpečnostní politiky. Na druhou stranu se také ozývají hlasy pro menší integraci a větší národní suverenitu, zejména v zemích, kde je přítomno sílící euroskeptické hnutí.
Je těžké předvídat, jak bude vypadat budoucnost EU, ale bude záležet na tom, jak se EU a její členské státy dokážou postavit výzvám a najít rovnováhu mezi potřebou integrace a potřebou národní suverenity.
Budoucnost Schengenu
EU v současné době pracuje na programu „inteligentních hranic“ pro vnější hranice. Skládá se ze systému vstupu/výstupu, který zlepšuje hraniční kontroly, bojuje proti nelegální migraci a zároveň usnadňuje překračování hranic pro časté a předem prověřené cestující. EU rovněž usiluje o to, aby byl postup udělování víz lépe slučitelný s jinými oblastmi politiky, jako je cestovní ruch, a dále usnadnit postupy pro časté cestující. Kromě toho se zvažuje nový typ víza, cestovní vízum, které by umožňovalo pobývat na území dvou nebo více schengenských zemí déle než 90 dní, maximálně však jeden rok (s možností
prodloužit o další rok).
Budoucnost schengenského prostoru však zůstává nejistá, protože zóna čelí několika výzvám, jako je například migrační krize, rostoucí hrozba terorismu a dopady pandemie. Migrační krize vedla k napětí mezi zúčastněnými zeměmi ohledně toho, jak se vypořádat s přílivem uprchlíků a migrantů. Některé země dočasně obnovily své hraniční kontroly, aby dostaly situaci pod kontrolu, což ohrožuje svobodu cestování v rámci zóny.
Rostoucí hrozba terorismu vedla ke zvýšení bezpečnostních opatření v zóně, což omezuje svobodu cestování. Ozývají se i hlasy pro další posilování spolupráce v rámci schengenského prostoru, jako je zavedení společné azylové a migrační politiky a společné hraniční kontroly. Je tedy těžké předvídat, jak bude vypadat budoucnost schengenského prostoru. Bude záležet na tom, jak budou EU a zúčastněné země schopny čelit výzvám a nalézt rovnováhu mezi svobodou cestování a bezpečností občanů.
Zdroje: Národní vláda a Evropská komise
Související příspěvky:
